Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal (1914–1997), prozaik a básník, rodák z Brna, většinu života prožil v Praze, vystudoval práva, vystřídal řadu zaměstnání. Od roku 1963, kdy oficiálně vyšel první větší soubor jeho povídek Perlička na dně, se živil jako spisovatel z povolání. Pro Hrabalovo dílo je příznačná tematicko-motivická prostupnost jednotlivých textů (ta mj. způsobuje vznik variant textů, např. Bambini di Praga) a odvaha k hledání vlastních výrazových forem (např. Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Morytáty a legendy). V 70. letech vzniká řada zásadních Hrabalových textů jako např. román Obsluhoval jsem anglického krále či novela Příliš hlučná samota. Několika jeho textům se dostalo divadelního a filmového zpracování.
Božena Benešová
Božena Benešová (1873–1936), básnířka, prozaička a publicistka, narozena v Novém Jičíně, spolupracovala s periodiky, které řídili Růžena Svobodová a F. X. Šalda. Debutovala knihou Verše věrné i proradnév roce 1909, vydala několik souborů povídek (např. Nedobytná vítězství, Myšky, Kruté mládí), na přelomu 20. a 30. let koncipovala románovou trilogii z období válkyÚder,Podzemní plamenyaTragická duha. Zemřela v Praze.
Heslo ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
Emil Juliš
Svazek soustřeďuje básnické dílo Emila Juliše (1920–2006) z období do roku 1971. Jeho jádrem je především tvorba experimentální – sbírka Pohledná poezie obsahuje z většiny poezii vizuální, sbírky Progresivní nepohoda, Krajina her, Vědomí možností a Nová země představují zase Julišův originální přínos poezii ovládané principem...
Jan Čep
Jan Čep (1902–1974), prozaik, esejista a překladatel, narozen v Myšlichovicích u Litovle, nedokončil studia na FF UK a krátce působil u Josefa Floriana ve Staré Říši. Od svých literárních počátků se soustavně věnoval žánru povídky a vydal řadu povídkových souborů (např. Dvojí domov, Zeměžluč, Děravý plášť, Polní tráva). Po roce 1948 opustil tehdejší Československo a pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa, léta 50. a 60. vyplnil zejména tvorbou esejistickou. Překládal z francouzštiny, angličtiny a španělštiny (např. G. Bernanos, H. Pourrat, R. L. Stevenson). Zemřel v Paříži.
Jaroslav Durych
Jaroslav Durych (1886–1962) –1962), básník, prozaik, esejista, autor cestopisných próz, narozen v Hradci Králové, v období první republiky působil jako vojenský lékař, redigoval časopisy Rozmach a Akord, žil a zemřel v Praze. Celé Durychovo slovesné dílo je výrazně ovlivněno jeho katolickou orientací, což se projevilo jak v knihách poezie (např. Cikánčina smrt, Žebrácké písně), tak v knihách povídek a v novelách (Obrazy, Tři troníčky, Sedmikráska, Boží duha). Centrum Durychova díla představují rozsáhlé románové celky s historickou tematikou – trilogie Bloudění a tetralogie Služebníci neužiteční.
Jaroslav Vrchlický
Jaroslav Vrchlický (1853–1912), básník, prozaik, dramatik, překladatel, redaktor a vysokoškolský pedagog, narozen v Lounech, život prožil v Praze. Z hlediska rozsahu je autorem monumentálního díla, které čítá desítky básnických sbírek (debutoval knihou Z hlubin v roce 1875), epických skladeb (Twardowski, Bar Kochba,Mýty), souborů povídek i studií, dramat, napsal též román Loutky. Jako překladatel přiblížil českému publiku značné množství světových autorů (zvl. Danteho). Zemřel v Domažlicích.
Heslo ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
Jiří Kolář
Jiří Kolář (1914–2002), básník, překladatel a výtvarník, mladá léta prožil na Kladně, jeho juvenilie jsou ovlivněny surrealismem, debutoval sbírkou Křestný list (1941) v knižnici redigované Františkem Halasem. Přední osobnost Skupiny 42, v roce 1952 byl v souvislosti s rukopisem deníkové knihy Prometheova játra zatčen a po řadu měsíců vězněn. Od 60. let se intenzivně věnoval výtvarné tvorbě, zejména technice koláže, a současně systematicky rozvíjel řadu dalších experimentálních technik. Od roku 1980 žil v Paříži. Překládal z angličtiny, francouzštiny i němčiny (např. S. Beckett, C. Sandburg, W. Whitman). Zemřel v Praze.
Karel Hynek Mácha
Karel Hynek Mácha (1810–1836), básník a prozaik, autor dramatických zlomků, deníkových záznamů a především básnické skladby Máj (1836), se narodil a žil v Praze, vystudoval práva, hrál divadlo a cestoval. Zachovala se jeho juvenilní básnická tvorba psaná německy, z pozůstalosti byl vydán v 50. letech 19. století jeho román Cikáni. Díky své tvorbě vznikající v posledních letech života je následujícími generacemi básníků vnímán jako zakladatelská osobnost moderní české poezie a vykládán jako osobitý zjev českého romantismu. Zemřel náhle v Litoměřicích.
(Poznámka: Máchův portrét je fiktivní, jeho podoba není doložena.)
Heslo ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
Svatopluk Čech
Svatopluk Čech (1846–1908), básník a prozaik, narozen v Ostředku u Benešova, od 70. let žil trvale v Praze, kde pracoval jako advokátní koncipient a intenzivně se věnoval literatuře (vydával časopis Květy). Účastnil se almanachu Ruch (1868), debutoval sbírkou Básně v roce 1874. Těžiště jeho básnické tvorby leží v rozsáhlých epických skladbách (Lešetínský kovář, Slávie, Hanuman) a výrazně politicky angažovaných básnických sbírkách z období přelomu 80. a 90. let (Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka). Do téhož období spadá i série satirických próz s hlavním hrdinou Matějem Broučkem.